Vážený pane předsedo, v průběhu projednávání tzv. velké mediální novely v Poslanecké sněmovně jste pronesl řadu výroků, které se týkaly Českého rozhlasu. Některé z nich byly ovšem mylné, nepravdivé nebo znevažovaly činnost vedení Českého rozhlasu a jeho zaměstnanců. Respektuji a vždy jsem respektoval právo každého člověka na jeho vlastní názor. Považuji ale za nutné jako statutární zástupce Českého rozhlasu na tato Vaše tvrzení reagovat.

Vážení přítomní, dámy a pánové. Někteří se ptají, co vlastně připomínáme rok co rok v den 21. srpna? Vždyť to není slavné výročí spojené s nějakou vítěznou kapitolou českých dějin, na kterou bychom mohli být obzvlášť pyšní!

Vážení hosté, dámy a pánové! Květnové povstání pražského lidu, jak dobře víme, začalo historickým vysíláním českého rozhlasu: „Voláme všechny Čechy!“ My, rozhlasáci, jsme dodnes hrdí na to, že právě našim předchůdcům připadla tato osudová role – vyzvat spoluobčany k ozbrojenému boji za vlastní svobodu, za obnovení státnosti, na kterou jsme vždy byli náležitě hrdí.