Komerční rádiový trh v ČR se zapouzdřil v devadesátkách - nejenom programem, ale i gangsterskými praktikami, kdy si berou posluchače za rukojmí svých vlastních obchodních zájmů.

Jednání o zajištění stabilního a předvídatelného financování pro Český rozhlas a navýšení rozhlasového poplatku o desetikorunu (po dvaceti letech!) má nečekaný vedlejší produkt. Je jím to, jak privátní rádia obnažila svoji pravou podstatu a identitu. Jejich programová skladba dlouhodobě odkazuje na „zlaté devadesátky“, nyní se k tomu však přidal i způsob jednání, ve kterém se objevují podpásovky a nefér obchodní soutěž Asociace provozovatelů soukromého vysílání (APSV), kterou vytváří povětšinou šéfové největších soukromých rádiových stanic Rádia Impuls, Rádia Blaník, Frekvence 1, Evropy 2 a dalších.

Soukromá rádia včera zaslala poslancům dopis, který obsahuje vesměs překroucené informace vytržené z kontextu, manipulaci s fakty a lži. Zároveň s tím soukromá rádia vyzývají své posluchače a občany, aby poslancům a senátorům poslali protestní dopis, a to dokonce i ve formě reklamních spotů vysílaných ve vlastních rádiích. „Formulář“ tohoto dopisu je k dispozici na webu. Řada lidí ho již skutečně poslala – ano, a to ve formě té samé webové šablony, aniž by ale vyplnili aspoň předepsanou kolonku pro své jméno.

Vedení APSV tímto v praxi předvádí, jak lze masivně zneužít denní dosah svých médií pro prosazení vlastních cílů a vytvoření nátlaku na Poslaneckou sněmovnu a Senát. Asi nemá smysl komentovat, že jako první s touto informací přispěchal server iDnes ze skupiny MAFRA, který se už ani neobtěžoval vyžádat si reakci protistrany, tedy Českého rozhlasu. Potřebuje snad někdo další důkaz toho, v čem je rozdíl mezi soukromým rádiem a Českým rozhlasem? Zjevně ve všem, především pak ale v etickém a morálním rozměru instituce, kterou Český rozhlas je a kterou jeho vedení i zaměstnanci chápou a ctí. Pokud občanská společnost vytvoří petici či zašle Parlamentu ČR protestní dopis, je to jednání demokratické a legitimní, které sleduje vyšší cíle, třeba ochranu životního prostředí nebo zlepšení péče o seniory. APSV ale svým jednáním sleduje pouze svoje záměry obchodní, pro které zneužívá hlas veřejnosti.

Podstatné je, že dopis APSV poslancům je slohové cvičení, za které by si zástupci APSV vysloužili při známkování na základní škole maximálně 4-. Představa jejich „konstruktivní komunikace“ a „modernizace mediální legislativy“ usilovala v praxi především o marginalizaci Českého rozhlasu a jeho stanic, které by podle nich měly vysílat jen programy pro menšiny, a to ještě pokud možno co nejméně atraktivní, aby je nikdo neposlouchal. APSV k jednání o mediální legislativě na Ministerstvu kultury ČR nepřispělo jediným relevantním návrhem, který by pomohl rozvoji rozhlasového trhu.

Jak okomentovat nepřesné či lživé výroky APSV, které už Rozhlas vyvrátil snad tisíckrát? Jedině tím, že budu znovu na rozdíl od soukromých rádií opakovat pravdu. Tak tedy: veřejnou službu jasně definuje Zákon o Českém rozhlase i Kodex ČRo, hospodaření i výběr rozhlasových poplatků jsou zcela transparentní a je možné se s nimi seznámit v každoroční Výroční zprávě o hospodaření (naši otevřenost dokládá i to, že se nebráníme spadat do pravomoci NKÚ). Rozhlasový poplatek se nezvýšil 20 let a vlivem inflace se smrsknul na polovinu, zatímco rozpočty všech institucí vzrostly a třeba soukromá rádia mnohokrát navýšila své reklamní ceníky.

Lež APSV ze všech největší o „plošné dani“ a „zpoplatnění mobilních telefonů“ si pak zaslouží samostatný odstavec. Princip, že rozhlasový poplatek platí domácnost jeden, i kdyby měla deset rádií, zůstává zachován. Privátní rádia si možná nevšimla, že rozhlasové vysílání je možné poslouchat i z mobilních telefonů, tabletů či notebooků, ostatní o tom ale už ví. Proto legislativa obsahuje i redefinici rozhlasového přijímače, který už dávno není jen „tranďákem“, který měly naše babičky v kuchyni. To, že Český rozhlas prošel v posledních letech důkladnou transformací na digitální potřeby posluchačstva a má tak srovnatelnou nabídku jak v analogu, tak digitálu, může soukromá rádia rozčilovat, ale nic nenadělají s tím, že veřejnou službu si zaslouží a mají na ni nárok i lidi používající moderní technologie schopné reprodukovat rozhlasový obsah. Zopakuji ale ještě jednou pro jistotu, aby tomu porozuměli i kolegové z APSV: i když budete mít doma pět mobilů, tři notebooky a dvacet rádií, tak za domácnost platíte stále jen jeden rozhlasový poplatek.

Český rozhlas k jednáním s privátními rádii přistupoval vždy korektně. Svědčí o tom i to, že do textu Memoranda zahrnul detailní popis vysílacích okruhů, který jasně vymezuje hranice mezi stanicemi Rozhlasu a soukromým sektorem. Snad proto nyní APSV napadá samotný institut Memoranda, které je přitom běžným nástrojem úpravy služeb médií veřejné služby i v jiných evropských zemích. Že nyní Memorandum odmítají, když na konci minulého roku bylo pro ně doslova podmínkou pro posuny v novelách, je jen dalším důkazem neférového a vyděračského jednání APSV.

Rozhlasový poplatek jako takový zajišťuje Českému rozhlasu nezávislost od vlivu exekutivy i přímou vazbu na posluchače. Troufám si říci, že lepší model neexistuje. Rozpočet díky ochotě rozhlasových poplatníků činí cca 2,2 miliardy korun. Všechny tyto finance dává rozhlas do své činnosti - programu, vysílání a jeho rozvoje. Všechny peníze tak vrací zpět posluchačům a společnosti, která je do Rozhlasu prostřednictvím poplatků každý měsíc „investuje“. Zároveň Český rozhlas rozvíjí rádio jako mediatyp a zcela sám v uplynulých deseti letech například vybudoval v ČR plnohodnotné digitální vysílání.

Soukromá rádia naopak dlouhodobě investují do rozvoje svého programu i do společného trhu či technologií naprosté minimum či spíše nic. Snaží se pouze kumulovat zisk. A je mimochodem velkým omylem, že média veřejné služby si občané platí a soukromá média mají zadarmo. V cenách všech výrobků, které si lidé kupují, jsou zahrnuty peníze na marketingovou komunikaci, a tedy i za reklamu, jejímž prodejem se soukromá rádia živí a jejíž ceny za posledních dvacet let mnohonásobně navýšila.

Není také pravda, že by snad posluchači o nic nepřišli, když by Český rozhlas nebyl, protože soukromá rádia plní veřejnou službu stejně kvalitně. Tuto nehoráznou lež si může lehce vyvrátit každý, kdo si někdy zapnul jakoukoli stanici Českého rozhlasu a jakoukoli z komerčních. Programová pestrost, šíře služeb a rozhlasových žánrů, rozsah a hloubka zpravodajství a publicistiky a regionální otisk ve vysílání Českého rozhlasu jsou natolik dominantou stanic Českého rozhlasu, že se zde ani nemůže bavit o tom, že by mu některá z komerčních stanic mohla konkurovat. Veřejnost oceňuje rozmanitost, kvalitu a důvěryhodnost vysílání Českého rozhlasu a všechny v zákoně jasně vymezené atributy veřejné služby podle nedávných výzkumů vyžaduje.

Český rozhlas vždy ctil duální systém v Česku. Naší snahou bylo i v rámci vyjednávání o současných úpravách legislativy to, abychom maximálně pomohli rozvoji společného rozhlasového trhu. Přál bych si, aby vedení APSV mělo na zřeteli rozvoj rádia jako mediatypu a Český rozhlas mohl se soukromými rádii na tomto cíli spolupracovat. Nyní je už asi jasné, že se to v dohledné době bohužel nestane.

Mám pocit, že APSV nejde tak ani o těch deset korun navíc pro Český rozhlas, jako spíš o další zakonzervování rozhlasového trhu. Nedivím se. Kdybych zaspal v digitální transformaci, také bych měl obavy z těch, kteří jsou napřed. Současná nevraživost soukromých rádií vůči Českému rozhlasu tak možná pramení hlavně z vědomí, že jim prostě ujel vlak - z hlediska technologií, distribuce i formátů vysílání. Neochota soukromých rádií investovat do něčeho nového (na úkor kumulování zisků) je prostě doběhla.

Odmítám zbabělý způsob jednání, kdy bez ohledu na vstřícné kroky, které Český rozhlas vůči APSV udělal, bez ohledu na hodiny strávené u jednacího stolu, bez ohledu na možnou deklarovanou vzájemnou spolupráci, komerční rádia vše hodí pod stůl a na truc vypouští nepravdy, manipulace a lži. A využívají k tomu své posluchače.