Vážená paní doktorko a vážení pozůstalí, dovolte mi, abych Vám jménem Českého rozhlasu i jménem svým vyjádřil upřímnou soustrast s úmrtím pana Vladimíra Príkazského.

Zpráva o tom, že se s ním již nikdy nesetkáme, nás všechny velmi zasáhla.

Odešel člověk, jehož životní cesta nebyla jednoduchá. Zahrnovala okamžiky ve vrcholné politice, za režisérským pultem a rozhlasovým mikrofonem, ale i za pákami stavebních strojů. Do Československého rozhlasu nastoupil roku 1958.

Podílel se na rozhlasových pořadech Pionýrská jitřenka a Mikrofórum. Byl autorem několika rozhlasových her pro děti a významných dokumentů. Byl to člověk pevných názorů, vynikal obrovskou občanskou statečností. V kritických srpnových dnech roku 1968 byl mezi posledními, kteří nedobrovolně opouštěli budovu rozhlasu pod hlavněmi okupačních samopalů. Po následném vyhazovu z rozhlasu a zákazu činnosti v kultuře byl mezi prvními signatáři Charty 77 a publikoval samizdat.

Do profesního i veřejného života se vrátil krátce po sametové revoluci, po letech strávených v podniku Státní rybářství. V lednu 1990 se stal ředitelem vydavatelství a nakladatelství Lidových novin v Praze. 13. února 1990 byl jmenován ministrem bez portfeje ve vládě Mariána Čalfy. Ale brzy se vrátil ke své milované rozhlasové práci. Stál u zrodu spousty rozhlasových pořadů, mimo jiné kulturně publicistického magazínu Mozaika stanice Vltava, rozsáhlé série rozhovorů Setkávání na téže stanici, od 1. května 1997 byl spoluautorem cyklu vzpomínek Jiřího Anderleho Láska za lásku, který dodnes patří k nejoblíbenějším pořadům s nejvíce reprízami, bez jeho výrazného tvůrčího přispění by nevznikl ani dokumentární cyklus Stanislava Motla Stopy, fakta, tajemství. Poslední dvě desetiletí se o své zkušenosti a znalosti nezištně dělil s rozhlasovými elévy, které učil základy rozhlasového řemesla. Prošlo jich jeho školou mnoho desítek.

Je mi velmi líto, že se s ním již nepotkáme na rozhlasových chodbách či ve studiích. Odešla významná osobnost a vážený kolega. Nikdy na něj nezapomeneme.

S upřímnou lítostí

René Zavoral