Český rozhlas Plus nebo Radiožurnál poslouchají denně miliony lidí. Neméně oblíbené jsou ale i menší veřejnoprávní regionální stanice. „Lidé chtějí být informováni o lokálních věcech,“ říká generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.

Mezi nejznámější stanice Českého rozhlasu patří Radiožurnál nebo Dvojka. Stanice ale máte i v regionech. Co pro rozhlas regionální stanice znamenají?

Regionální stanice jsou pro Český rozhlas jedním z hlavních pilířů, denně si je naladí kolem půl milionu posluchačů. Jde především o lidi nad 50 let, což je pro nás velmi důležitá skupina obyvatel. Dá se říci, že jde o věrné posluchače, kteří s rozhlasem vyrostli a poslouchají ho celý život. Důležitost regionálního vysílání potvrzuje i fakt, že jsme v posledních letech dovršili jejich rozvoj a redakce tak nyní máme v každém kraji. Ty poslední vznikly před několika lety třeba ve Zlíně nebo v Liberci.

Mají v dnešní době regionální stanice na trhu své místo? Nejde o přežitek? Celoplošné stanice přeci pokrývají kompletní zpravodajství.

V regionech žije celá řada obyvatel, kteří jsou starší, necestují tolik a mnohdy jsou celý život zvyklí žít v menším městě a tito lidé chtějí být informováni právě o lokálních záležitostech, chtějí být baveni a vzděláváni, chtějí slyšet osobnosti ze svého kraje, zajímají je třeba i církevní záležitosti a bohoslužby, které také ve vysílání nabízíme. To všechno jsou témata, která nemají na celoplošných stanicích takový prostor.

Které informace posluchači na regionálních stanicích očekávají? Jde spíše o servisní informace jako je doprava nebo je zájem například o rozhovory či politické zpravodajství?

Český rozhlas je postaven na třech pilířích – posluchače informujeme, bavíme a vzděláváme. To platí i v regionech. Kromě informací o dopravě nebo počasí je velký zájem o opravdu místní témata jako nová čistička odpadních vod, nově otevřená školka, rekonstrukce náměstí, prostě informace, které se našich posluchačů přímo dotýkají. Oblíbený je pořad Noční linka, kde si lidé povídají s moderátorem o řadě aktuálních témat. Jeho sílu jsme viděli v době nouzového stavu. I proto jsme reagovali zcela novým pořadem, kdy si lidé napříč zemí mohli posílat zprávy. Potenciál vidíme i v širším pokrytí regionálního sportu, který na celoplošných stanicích téměř nenajdete.

Chápu, že jako ředitel rozhlasu musíte sledovat všechny pořady, které vysíláte. Máte ale nějaké oblíbené, které si pustíte i ve volném čase?

Zmíním třeba pořad stanice Dvojka, který se jmenuje Stříbrný vítr. Moderátorka Jitka Novotná si do něj zve osobnosti, které ve svých oborech něco dokázaly, ať už ve vědě, v lékařství nebo v kultuře. Pravidelně poslouchám Svět ve dvaceti minutách na stanici Plus, protože mě svět politiky zajímá a baví a dozvím se zde vše podstatné, co se ve světě děje. Oblíbil jsem si i hudební pořady na stanicích D-dur a Jazz a když jedu v autě s dětmi, zaručeně pouštím Rádio Junior.

Kolik pracuje v regionální stanici zaměstnanců a dáváte šanci i místním lidem?

Redakce máme různě velké. Záleží na tom, jestli jde o tradiční stanice, které vznikly se samotným rozhlasem ve 20. letech jako je Brno nebo Jihlava, kde může pracovat i 50 lidí nebo o mladší stanice jako je Liberec nebo České Budějovice, kde mají redakce kolem 20 lidí. Nutno dodat, že na stanici je nejen zpravodajská redakce a výroba, ale i další pracovníci, kteří vyrábějí vlastní obsah. V drtivé většině se zaměstnanci rekrutují z místních obyvatel a mám radost, že se nám daří snižovat jejich průměrný věk a dávat příležitost velmi talentovaným mladým lidem. U zpravodajství je samozřejmě znát velká konkurence ze strany novin a televizí a proto od nás některé osobnosti, které byli naši příznivci zvyklí poslouchat po mnoho let, odcházejí. Ale právě proto jsem rád, že nejen v regionech stále nacházíme kvalitní lidi. U klasické rozhlasové, literárně dramatické tvorby ten tlak a fluktuaci tolik necítíme, protože v tom u nás nemá Český rozhlas konkurenci.

Jací jsou zaměstnanci rozhlasu? Liší se od jiných lidí z mediální sféry?

Rozhlasáci často říkají, že jsou srdcaři. Ono to může znít jako klišé, ale drtivé většině z nich to skutečně věřím. Musíte mít rád mluvené slovo a uvědomovat si, že promlouvání skrz rozhlas do domácností je velmi intimní záležitost, která u posluchačů podněcuje fantazii. A to je něco, co zaměstnance rozhlasu láká. Myslím, že většinu z nich ta práce skutečně baví. Proto v rozhlase pracují i s vědomím toho, že oproti soukromé sféře nejsou platy v rozhlase rozhodně vysoké. Nicméně i to se nám v poslední době daří napravovat a průměrnou mzdu zvyšovat.

Český rozhlas ale i soukromé stanice se připravují na spuštění digitálního vysílání DAB+, které nahradí FM vysílání. Jste na tento přestup připraveni?

Ano, my máme digitální stanice ve svém portfoliu už od roku 2006 a na příští rok chystáme další, například Radiožurnál Sport. S tím souvisí i osvěta na podporu digitálního vysílání, kterou v následujících měsících chystáme. V tuto chvíli máme pokryto 95 procent populace systémem DAB+. S čím se potýkáme, je samozřejmě pokrytí české populace přijímači DAB+. Posluchačům digitální vysílání přináší kvalitnější signál a zvuk, ale i stanice, které v klasickém přijímači nenajdou. Například stanici Wave pro mladé nebo Rádio Junior.

 

Text: Jan Kulich

Rozhovor byl zveřejněn 5. listopadu 2020 v periodiku Náš region.