Český rozhlas má velké plány. Během hokejového mistrovství světa spustí Radiožurnál Sport, v listopadu rozsáhle oslaví 30. výročí sametové revoluce, možná i s Michailem Gorbačovem a Lechem Walesou. V prosinci pak představí největší audioportál v České republice Mujrozhlas.cz. Nabídku podcastů bude rozšiřovat průběžně. „V dubnu spustíme Zpravodajský podcast. To bude speciální zpravodajská dvacetiminutovka, audiovizuální stopa, kterou bychom chtěli distribuovat hlavně prostřednictvím sociálních sítí,“ říká ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Vrací se i k nedávnému dění spojenému s Petrem Fischerem či Jiřím Černým nebo k propouštění v rozhlasu.

Co chystá Český rozhlas na letošní rok a co už má za první čtvrtletí za sebou?

Z toho, co máme za sebou, bych vyzdvihl speciální vysílání z Hlavního nádraží připomínající tragické události z 15. března 1939. To je jedna z věcí, kterou jsme chtěli letošní rok zahájit. Devítková výročí totiž budou v našem vysílání hodně rezonovat. Pokud se podívám na měsíce, které jsou před námi, tak v květnu nás čeká mistrovství světa v hokeji. Připravujeme speciální sportovní vysílání, něco, čemu zatím říkáme Radiožurnál Sport. Bude to speciální sportovní kanál, vysílaný v systému DAB+, přes internet a podobně. Vyzkoušeli jsme si to už olympijským speciálem v loňském roce, letos tento projekt vzkřísíme. Nebudeme se věnovat jen hokeji, ale také fotbalové lize a dalším sportům. Kanál Radiožurnál Sport bude takto fungovat po dobu mistrovství, tedy 14 dní.

Měl bych připomenout i festival Prix Bohemia Radio, který se odehraje na začátku dubna v Olomouci. Je to 35. ročník, v Olomouci letos bude už počtvrté, je to univerzitní město. Chceme totiž, aby rozhlasovou produkci a výrobu poznávali hlavně mladí lidé, což se opravdu daří.

Chystáme rovněž oslavy 30. výročí sametové revoluce. V našem vysílání budou dominantní dvě hlavní věci. Jednak velká mezinárodní konference, která proběhne 11. listopadu v Národním muzeu v budově bývalého Federálního shromáždění. Snažíme se oslovit hlavní hybatele tehdejšího dění, kteří stále žijí, jako je například Michail Sergejevič Gorbačov. Jednak bychom se chtěli věnovat fenoménu rozdělené společnosti. Chceme hledat, v čem je konkrétně rozdělená, a zamýšlet se nad řešeními, tedy podpořit konstruktivní žurnalistiku a přijít s koncepčními návrhy, jak situaci zlepšit a společnost integrovat.

A pokud jde o profilaci jednotlivých stanic?

Nechtěl bych zapomenout na plány, které máme s Dvojkou. Je to stanice, která mi v poslední době dělá velké vrásky na čele. Dříve měla zhruba půl milionu denních posluchačů, dnes jich má asi 280 tisíc, což není úplně ideální číslo. Od ledna tak zavádíme různé změny ve schématu a v osobnostech moderátorů, které právě nyní kulminují. Doufám, že se nám tento trend podaří nejen zastavit, ale i otočit a přivedeme k této stanici mladší posluchače. V případě Dvojky mám na mysli lidi ve věku 45 až 55+.

Samozřejmě máme plány i s Vltavou, která má za sebou hektické období, ale stále půjde o pilíř kulturní publicistiky, kvalitní hudební dramaturgie a literárně-dramatického žánru. Chtěl bych, aby oslovila více posluchačů než v současnosti. Je to jedna z našich nejdražších stanic a máme ambici se vrátit alespoň k číslům, která jsme měli v minulosti, tedy k 85 tisícům posluchačů. Vždy to bude minoritní stanice, ale měla by mít více posluchačů, než jich má dnes.

Rozšíříme rovněž rozhlasovou digitalizaci, ze 60 na 80 procent. V tomto se mění i postoj privátních rádií. Tak to jsou ty hlavní plány pro letošní rok.

Pojďme jednotlivé věci rozebrat podrobněji. Zmínil jste plány na Radiožurnál Sport. Má to být opravdu projekt jen na 14 dní, nebo s ním máte v delším horizontu i další plány?

Je to ad hoc projekt, stejně jako olympijský speciál v loňském roce. Samozřejmě máme v hlavě, a dokonce i na papíře představu o rozhlasovém sportovním kanále. Vázne to ale na financích, které jsou s tím spojené a nejsou úplně malé. Díváme se ale rovněž na to, jaký zájem o sport v rámci rozhlasu jako takového je. U velkých událostí samozřejmě obrovský, ale nejsem si jistý, že bychom jej udrželi během celého roku. Zatím tedy opravdu jdeme cestou speciálních projektů.

Dále jste mluvil o připomenutí 30 let od Sametové revoluce. Jak je nadějné, že do České republiky přijede v listopadu Michail Gorbačov?

Nebyl by to jen on, oslovujeme celou řadu osobností z tehdejší doby a nejen aktivních politiků, kterých ale už bohužel mnoho nežije. Jednáme třeba i s bývalým polským prezidentem Lechem Walesou nebo s komentátorem Adamem Michnikem. Na konferenci intenzivně pracuje Český rozhlas Plus. Máme ambici přitáhnout skutečné hybatele a lidi, kteří tu dobu ovlivňovali. Uvidíme, jak v tom budeme úspěšní, protože pozvat a zařídit pobyt třeba právě Michaila Gorbačova není tak úplně jednoduché, a to nejen po organizační stránce, ale i po té finanční. To říkám úplně upřímně.

Ke konferenci chystáme rovněž doprovodný program, pracovně mu říkáme Schody času, je podobný našemu připomínání historie v říjnu loňského roku. Jde o audiovizuální expozici o plynutí jednotlivých událostí, včetně zapojení našich archivních materiálů. Letos by měla být umístěna v horní části Václavského náměstí, mezi historickou a novou budovou Národního muzea, byť to nebude kvůli svahu úplně jednoduché.

Zmínil jste také Vltavu. O odchodu jejího šéfredaktora Petra Fischera se intenzivně psalo, letos se zase podobně řešil odchod Jiřího Černého. Jak tohle v současnosti hodnotíte?

Začnu Jiřím Černým. Vidím tam chybu v komunikaci z naší strany. Každý z pořadů se vyvíjí, málokterý z autorů má za sebou přes 550 repríz a 13 let vysílání pořadu, jako právě Jiří Černý. To je v rámci Českého rozhlasu unikum. Některé pořady se ale po čase vyčerpají a musejí vznikat pořady nové. Bylo to legitimní rozhodnutí, ale komunikace k Jiřímu Černému nebyla úplně zvládnuta. S panem programovým ředitelem už jsme si to vyříkali.

S Jiřím Černým se následně potkali, věci si řekli a doufám, že ta hořkost je menší. V tuto chvíli mám informaci, že Jiří Černý kývl na nabídku Českého rozhlasu pokračovat nadále na stanici Vltava. Bude součástí pořadu Sedmé nebe, který vysíláme jednou týdně v neděli od 19:00 do 20:00 hodin. Jiří Černý se ho bude účastnit jednou měsíčně, osobnosti z hudebního světa se tam totiž střídají.

A pokud jde o Petra Fischera?

Je to věc, ke které už se nechci příliš vracet. Jeho osobní preference se myslím ukázaly i jeho nedávno zveřejněnou kandidaturou do Evropského parlamentu. V jeho práci tady bylo poměrně dost znát, že jeho vlastní politické ambice byly mnohem silnější než samotný zájem o práci na Vltavě a práci s Vltavou. Myslím, že i v tomto duchu byla i tehdy Vltava na druhém místě. Nechtěl jsem rozebírat manažerské neúspěchy Petra Fischera, abych mu neškodil. Ale stojím si za tím, že stanici musí řídit nejen odborně zdatný člověk, ale také schopný manažer. A to bohužel Petr Fischer není.

Říkal jste, že v případě Jiřího Černého nebyla úplně zvládnutá komunikace. Ale za tu jste byl kritizován i v případě Petra Fischera. Stojíte si i za tím, jak to všechno na konci loňského roku probíhalo?

To je vždy hrozně složité, po bitvě je každý generál. Pro mě bylo zásadní, že jsme byli s Petrem Fischerem domluveni na tom, že budeme řešit jeho další setrvání až po výsledcích Radioprojektu, které byly na začátku listopadu. Zároveň jsem věděl, že mu končí termínová smlouva na konci prosince. Že nebude pokračovat, se dozvěděl s 14denním nebo třítýdenním předstihem. Myslím, že sám počítal s tím, že se nedohodneme, a proto spouštěl ty kampaně už v srpnu či v září loňského roku.

Zůstaňme ještě u odchodů. Propustili jste v poslední době přes 100 lidí. Už je to všechno vyřešené?

Zeštíhlili jsme strukturu, v současnosti jsme na 1430 zaměstnaneckých pozicích. Zrušili jsme sice 116 míst, ale fyzicky odešlo 65 lidí. Zbytek byly buď termínované smlouvy nebo dlouhodobě neobsazená místa. Vzhledem ke 45korunovému poplatku fungujeme finančně od roku 2005 ve stále stejném prostředí, a naší snahou tak bylo nabídnout lidem i konkurenceschopnější plat. To se povedlo, ve dvou vlnách jsme navýšili plat všem zaměstnancům Českého rozhlasu, kromě manažerů na prvním a druhém stupni, a loni se meziročně zvýšila průměrná mzda o 1500 korun na necelých 40 tisíc korun.

Tento týden prošla Evropským parlamentem reforma autorského práva. Znamená to pro vás další příjmy?

Ukáže to doba. Pro nás jsou ale dvě základní veličiny. Výše poplatku, která je od roku 2005 neměnná, a pokud do ní promítneme inflaci, nejde o 45 korun, ale o reálných 33 nebo 34 korun. A tou druhou je DPH. Nedávná novela nám nadále zaručila výjimku ohledně odpočtu, za což jsem samozřejmě rád. Budeme tak moci aktualizovat letošní rozpočet o částku zhruba 100, 120 milionů korun. Tato výjimka má trvat do roku 2021, je mi ale jasné, že se tím tak trochu uzavírá cesta k diskusi s politiky nad výší koncesionářských poplatků. Ale rozhodl jsem se, že už letos, nebo v příštím roce, tuto diskuzi povedeme. Chtěl bych, aby měl Český rozhlas zajištěné financování i po skončení výjimky z DPH, a tedy i po skončení mého mandátu, to znamená od 1. ledna 2022.

Nově nabízíte podcasty, jste na Spotify. Znamená to další příjem, nebo se spíše snažíte zaujmout další posluchače?

Je to spíše to druhé. Nejde ani tak o monetizaci těchto věcí, od toho tu vlastně ani nejsme. Chceme přilákat posluchačskou obec, kterou Český rozhlas jako mediální dům a instituce příliš nezajímá, ale která právě prostřednictvím těchto platforem může naši produkci poznat. Po vzoru BBC, ale třeba i rozhlasů v Belgii či Nizozemsku, bych také rád zahájil diskusi s privátními rádii ohledně společné platformy pro distribuci obsahu. Spotify je tak pro nás konkurent v oblasti obsahu, ale pokud jde ale o technologie, může to být dobrý partner.

Plánujete rozšiřování podcastů?

V dubnu spustíme Zpravodajský podcast. To bude speciální zpravodajská dvacetiminutovka, audiovizuální stopa, kterou bychom chtěli distribuovat hlavně prostřednictvím sociálních sítí těm lidem, kteří mají zájem o zpravodajství a publicistiku, ale nejsou primárními posluchači Českého rozhlasu. Projektu se zhostí Lenka Kabrhelová, která dříve působila jako naše zpravodajka v USA.

Připravujeme řadu dalších podcastů, ale hodně souvisejí i se spuštěním našeho velkého projektu Mujrozhlas.cz. Ten chystáme na letošní prosinec, půjde o největší audioportál v České republice. Tam chceme vytvářet rovněž unikátní obsah.

Ten vytváříte i v rámci webu iRozhlas.cz, za což ale býváte kritizováni. Nejde o porušení zákona? Mohou na něco takového směřovat koncesionářské poplatky?

Kritiku samozřejmě vnímám, ale je zvláštní, že k ní nedocházelo už dříve. Český rozhlas měl zpravodajský web už od roku 1995, i když se různě jmenoval. Ano, je pravda, že mezi nimi je poměrně velký rozdíl. Obsah iRozhlasu je ale velmi úzce svázán s vysíláním. Témata, které jsou na iRozhlasu prezentována, jsou odehrávána i ve vysílání, zejména Radiožurnálu a Plusu. Musíme ale zároveň obstát na trhu a byť jsme veřejnoprávní, v 21. století i Českému rozhlasu sluší nový frak. Musím také upozornit na to, že zákon o Českém rozhlase hovoří o tom, že rozhlas nabízí svým posluchačům i multimediální obsah a další doplňkové služby. A takto vnímám iRozhlas.

Rušit nebo omezovat se tedy tento web nechystáte? 

Určitě ne. Pokud do toho nezasáhne vyšší síla, tak rozhodně ne.

Řeší se ale rovněž, zda je správné, aby peníze směřovaly třeba na propagaci tohoto webu…

Drtivá většina prostředků, které investujeme do promotion a marketingu, pochází z komerčních výnosů, nikoliv z poplatků. Je přitom zajímavé, že třeba BBC si právě promotion běžně účtuje do nákladů na program a vysílání jako jejich běžnou součást. I v tomto duchu bych mohl argumentovat, že jde o podporu šíření obsahu.

Kritika míří v poslední době rovněž na stanici Wave, na níž někdy zaznívají i názory, které by posluchač od Českého rozhlasu nečekal.

Těžko já nebo moji kolegové uposlucháme 24 hodin vysílání jakékoliv stanice. Nemohu vyloučit, že se z vysílání někdy může ozvat něco, co bude mít určitou míru chybovosti. Pokud by ale ten obrázek Wavu byl takový, jak jste jej popsal, už by nás lynčovali posluchači a posluchačky. Také by se tomuto tématu určitě začala věnovat Rada Českého rozhlasu. A to se neděje. Pevně důvěřuji šéfredaktorce Wavu Ivě Jonášové, že se vysílání odehrává v mantinelech a v duchu Kodexu Českého rozhlasu. Samozřejmě jsem ale zaznamenal některé věci ohledně dění kolem Kliniky a to, že jsou někteří z našich externích redaktorů v této věci aktivní. Jejich názory ale do vysílání Českého rozhlasu nijak nepenetrovaly, jsou autory úplně jiného pořadu, navíc jednoho z nejúspěšnějších.

Nedávno jste rovněž oznámili, že vaší novou zpravodajkou v Rusku bude Ivana Milenkovičová. Chystáte na zahraničních postech nějaké další změny?

Obnovíme post zpravodaje v Polsku, vybíráme, koho tam vyšleme. Řešíme rovněž, jak to uděláme s Francií. Měli jsme také za to, že letos s prvním pololetím ukončíme činnost našeho zpravodaje ve Spojeném království, ale vzhledem k tomu, co se kolem brexitu odehrává, tento post prodloužíme určitě do konce roku a možná jej budeme držet i v příštím roce. Čeká nás obměna i na Blízkém východě, kde už přesluhuje Štěpán Macháček. Najít nového adepta je ale velmi složité.

Text: Jan Januš

Rozhovor byl zveřejněn 29. 3. 2019 na serveru Info.cz