Jak hodnotí generální ředitel Českého rozhlasu uplynulé tři roky ve funkci a co plánuje pro další tři, které mu ještě zbývají? Jak vnímá kauzu s odchodem Petra Fischera nebo reportáží Janka Kroupy? Jaké má plány s digitálním vysíláním? René Zavoral odpovídá v podrobném rozhovoru.

 

V lednu 2016 jste byl zvolen generálním ředitelem Českého rozhlasu. Jste tedy přesně v polovině mandátu?

Přesně tak, v lednu to byly tři roky. Jak s oblibou říkám, dá-li bůh a Rada Českého rozhlasu, mohu doufat, že dostanu šanci dokončit plný mandát i pro zbylé tři roky.

Uvažujete už o kandidatuře na další funkční období?

Podobné úvahy jsou zatím hodně předčasné, i když se pochopitelně nabízí. Svoje šance na znovuzvolení chci vyhodnotit tak rok před vypršením mého mandátu, tedy za nějaké dva roky. Zrekapituluji své působení a rozmyslím si, jestli má smysl znovu kandidovat nebo ne. Přeci jen šest let v poměrně náročné pozici není úplně málo a klíčovou otázkou bude, zda budu schopný rozhlasu ještě něco přinést, nebo ne.

Jak tedy hodnotíte vaše dosavadní působení? Probíhá v polovině mandátu nějaké oficiální vyhodnocení třeba směrem k rozhlasové Radě?

 Nic takového se nekoná, protože jsem hodnocený Radou Českého rozhlasu na roční bázi. Na únorové veřejné schůzi by měli radní zhodnotit druhé pololetí loňského roku. Sám pro sebe jsem si samozřejmě jistou bilanci těch tří let udělal a věřím, že řada věcí se povedla. Když jsem zpětně procházel svůj kandidátský projekt, nenašel jsem ani jednu oblast, kterou bych během první poloviny svého mandátu nezrealizoval. V tomto ohledu mám opravdu čisté svědomí.

To znamená, že úkoly z vašeho kandidátského projektu už jsou hotové nebo se na nich ještě pracuje?

Všechny záměry jsou buď hotové, nebo dostatečně rozjeté. Třeba projekt oživení budovy na Vinohradské ulici i s dolní kavárnou se bude realizovat v průběhu letošního roku, ale drtivá většina kapitol z mého kandidátského už je v současnosti splněna.

Jak vám do projektu oživení zasáhne probíhající demolice sousední budovy Transgasu?

Celou záležitost samozřejmě pečlivě sledujeme, protože nejde jen o demolici Transgasu, ale plánuje se i úprava celé Vinohradské třídy. Ta pochopitelně ovlivní i pohyb veřejnosti, ale pevně věřím, že slavnostní otevření budovy naplánované na začátek léta se s chystanými úpravami komunikace mine a projekt oživení se nám povede.

Co se vám jako generálnímu řediteli povedlo?

Z hlediska Českého rozhlasu si troufám označit poslední tři roky za úspěšné. Mimo jiné se nám povedlo dosáhnout tržního podílu 23,5 procent, což je historicky nejvyšší číslo, kterého Český rozhlas vůbec dosáhl.

Od začátku měření poslechovosti formou výzkumu Radio Projekt, tedy od roku 1997?

Přesně tak. I když tržní podíl podle v únoru zveřejněných výsledků činí 21,8 procent, věřím, že začne opět růst. Každopádně byl bych hodně ješitný, kdybych tvrdil, že se vše povedlo. Stále vidím řadu nedotažených projektů. Velkou starost mi z hlediska poslechovosti dělá Dvojka, která vykazuje historicky nejnižší čísla. Netěší mě ani situace na Vltavě, jejíž vysílání není úplně levné, naopak je spolu s Plusem jednou z našich nejdražších stanic.

Plus asi nebude z hlediska provozu dražší než Radiožurnál?

To asi není, ale z hlediska poměru ceny a výkonu a samozřejmě i pokrytí jde o hodně drahou stanici. Proto říkám, že hodně věcí je stále ještě nedotažených, ale pevně věřím, že je během příštích tří let dáme do pořádku.

Které stanice naopak táhnou zájem posluchačů?

Poslechovost a obecně úspěch Českého rozhlasu je pochopitelně tažen hlavně Radiožurnálem. Ten je nejen po programové stránce naší vlajkovou lodí. V osobě Ondřeje Suchana jako šéfredaktora stanice se podařilo ideálně skloubit program a marketing, který by neměl být sprostým slovem ani u veřejnoprávního média. Zmínit mohu povedené výročí roku 1968 nebo oslavy Karla Kryla. Na letošní rok chystáme další velký počin - Třicet let svobody. V rámci podobných projektů úspěšně propojujeme program s marketingem a generujeme tak další pozitivní body pro Radiožurnál. Radost mi dělá i zmiňovaný Plus, který navzdory čtyřicetiprocentnímu pokrytí dokáže generovat velmi hezká čísla.

Některé průzkumy uvádějí, že přibližně deset procent posluchačů preferuje mluvené slovo. To může znamenat určitou hranici, za kterou už nebude možné se dostat.

Interně jsme si stanovili jako hranici sto tisíc posluchačů a jsem přesvědčen, že jich Plus během několika měsíců dosáhne. A to je potenciál odhadovaný při současném čtyřicetiprocentním pokrytí populace FM vysíláním. Samozřejmě věřím, že na základě kampaně propagující digitální rozhlas a s dalším rozvojem DAB+ platformy se bude poslechovost Plusu dále zvyšovat. Do budoucna by se Plus měl stát v rámci veřejnoprávního vysílání synonymem špičkového zpravodajství a publicistiky.

Jak by se měl Plus propagovat? Šíří pokrývaných oblastí, přinášením vlastních témat, nebo prostřednictvím osobností, kteří pro něj pracují? Jaký je ideální marketingový nástroj pro veřejnoprávní zpravodajskou stanici mluveného slova?

Pro samotnou komunikaci Plusu jsou podle mě zásadní devizou osobnosti, které na této stanici působí. Jejich dopad ilustruje i úspěch odborných konferencí, které Plus organizuje v jednotlivých regionech.

A také je živě přenáší.

Přesně tak a v podstatě nebylo debaty, na kterou by nebyl vyprodaný sál. Považuji je za ideální formát pro komplexně uvažující posluchače. U Plusu proto sázíme spíše na podobné formy komunikace, než na klasickou nadlinkovou reklamu.

Jak se oproti Plusu liší u jednotlivých celoplošných stanic podíl FM příjmu a ostatních forem poslechu? Jsou posluchači Plusu technicky napřed? Vycházím z úvahy, že auditorium Plusu by měli tvořit bonitnější a vzdělanější posluchači než je tomu třeba u Dvojky…

Už jen proto, že vysílání Plusu sice pokrývá menšinu území České republiky, ale zahrnuje všechny velké aglomerace, předpokládám, že mezi jeho posluchači bude oproti jiným stanicím výraznější podíl těch, kteří jeho obsah konzumují prostřednictvím internetu, sociálních sítí, nebo formou digitálního vysílání DAB+.

Zmiňoval jste situaci na Vltavě. Chcete se ještě vrátit k prosincovému odchodu Petra Fischera? Jak by se z vašeho pohledu měla změnit koncepce této stanice?

Pro mě Vltava byla, je a bude jedním z pilířů veřejnoprávního vysílání. A stejně jako Rozhlas nestojí a nepadá s Reném Zavoralem, ani Vltava se s odchodem Petra Fischera rozhodně nehroutí. Vždy je klíčová koncepce, kterou dotyčný šéfredaktor stanici vtiskne. U Petra Fischera nebyl problém v jeho erudovanosti, svoji roli nezvládl manažersky.

Nestačilo k němu připojit schopného manažera?

Petr Fischer před dvěma lety akceptoval nastavená pravidla a každý manažer v okamžiku nástupu přijímá svůj díl odpovědnosti za stanovené cíle a podle jejich plnění je i odměňován. A Petru Fischerovi se prostě jeho úkol nepodařilo naplnit.

A proč tedy nevyužít jeho dobré stránky a manažerské rozhodování nechat na někom jiném?

V prosinci jsem sklidil posměch veřejnosti za použití obratu „ztráta důvěry“, ale za touto formulací si stále stojím. Vím, že se jedná o sousloví zprofanované komunistickým režimem, ale z mé strany prostě ke ztrátě důvěry došlo. Nechci ale veřejně rozebírat její konkrétní podobu, nechci osobu Petra Fischera dehonestovat. Pro mě je zásadní, že stanice bez problémů dál funguje.

Jak jste vybírali současnou šéfredaktorku?

Šéfredaktorkou stanice je od začátku února Jaroslava Haladová, která vzešla ze standardního výběrového řízení. Jedná se o dlouholetou pracovnici Vltavy a editorku jejích nejposlouchanějších pořadů. Zároveň je to dáma, která nejen zklidní a stabilizuje situaci na Vltavě, ale bude dále pokračovat v rozvíjení třech základních pilířů jejího vysílání. Těmi jsou literárně dramatická tvorba, hudební vysílání a kulturní publicistika. Na těchto prioritách se nic měnit nebude.

Čím vás její projekt přesvědčil?

Primárně jde o člověka, který dokonale zná vnitřní prostředí stanice a její vnitřní mechanismy, má za sebou velmi dlouhou rozhlasovou praxi a je to velmi sebevědomá a pracovitá žena. Její elán, entusiasmus a zkušenosti si zaslouží zúročit v nové misi.

Když se budu ještě chvíli držet vnitřních záležitostí rozhlasu, které pronikly do médií, musím se zeptat i na reportáž Janka Kroupy o pozemcích, na nichž hospodaří Agrofert. Jak jste zpětně vyhodnotil tuto kauzu?

Odchod Petra Fischera rezonoval v médiích koncem loňského roku a reportáž Janka Kroupy na jeho začátku. Z mého pohledu je ale pro českou žurnalistiku příznačné, že už se k tomuto tématu nikdo nevrátil v srpnu, když Rada pro rozhlasové a televizní vysílání dala za pravdu mým výtkám. Moje připomínky přitom nesměřovaly k tématu reportáže nebo ke kauze jako takové, ta byla z mého pohledu zcela v pořádku. Janku Kroupovi jsem tehdy vytknul formu, jakou reportáž zpracoval, a tento názor potvrdila i zmiňovaná vysílací Rada. Radní v  souvislosti s Jankovou reportáží upozornila Český rozhlas na možné porušení zákona. Ale její verdikt už se v médiích ve srovnání se začátkem celého sporu takřka neobjevil. Osobně si myslím, že jsme si v rámci zpravodajství a publicistiky celou záležitost dostatečně vyříkali.

S Jankem Kroupou také nadále spolupracujete…

Samozřejmě, naše investigativní buňka dále funguje a musím zopakovat, že já Janku Kroupovi vytknul formu zpracování u jedné konkrétní kauzy a podobných reportáží jsme předtím i potom odvysílali celou řadu. Koneckonců jsem v pozici programového ředitele Janka Kroupu přijímal do Českého rozhlasu.

Je vůbec vaší úlohou vytýkat reportérovi formu reportáže? Neměl by to dělat jeho nadřízený?

To by určitě měl, ale já jsem jako generální ředitel odpovědný za vše, co souvisí s Českým rozhlasem. Veřejnoprávní rozhlas není řízen žádnou správní radou nebo představenstvem, má pouze jednoho jediného statutárního zástupce a ten je plně odpovědný za veškeré jeho aktivity, ať už se jedná o program, techniku nebo právní záležitosti. Zkrátka za vše, co se týká Českého rozhlasu, nese plnou odpovědnost jeho generální ředitel, a já si tak neumím představit, že bych neměl možnost zpětné vazby vůči svým podřízeným.

Jak jste spokojen s vámi nastavenou strukturou řízení a s činností jednotlivých ředitelů?

Do jisté míry jsem navázal na předchozí model generálního ředitele Petera Duhana, i když jsem zrušil strukturu náměstků. Každopádně s modelem, kdy existuje jeden generální ředitel a osm ředitelů na prvním stupni řízení, spokojený jsem. Každý ředitel má jasně danou oblast, za kterou odpovídá, a zároveň se těší vysoké míře autonomie a poměrně široce nadefinovaným kompetencím.

V nejbližší době tedy žádné změny ve vedení nechystáte?

Ne, v tomto ohledu určitě ne. Samozřejmě nemohu vyloučit, že k nějakým personálním nebo organizačním změnám nedojde.

Z vašeho pohledu tedy žádná nespokojenost nepanuje?

Žádná nespokojenost z mé strany není. Pochopitelně jsou šéfové, s jejichž prací jsem více spokojen a šéfové, s jejichž prací jsem méně spokojen, ale to je zcela přirozené.

Probrali jsme asi všechny celoplošné stanice a napadá mě dětský Junior. Když jsme spolu mluvili naposled, zrovna procházel změnami ve vedení. Jaká je situace teď?

Aktuálně vede Junior z pozice šéfredaktora Tomáš Vacek. Tomáš je dlouholetý rozhlasák, který původně nastoupil do oddělení komunikace, posléze přešel do výroby a dnes působí jako šéfredaktor stanice. Díky jeho entusiasmu zavládl na Junioru nový duch empatie nejen vůči dětským posluchačům, ale i kolegům v rozhlase.

Zora Jandová ještě na Junioru působí?

Zora loni v rozhlase skončila. Ale zůstáváme v kontaktu.

Zora dlouho působila jako jakási tvář dětského vysílání Českého rozhlasu.

Proto jsme s ní také neustále v kontaktu, i když dnes už se Junior vyvíjí pod novým kapitánem.

Jak jste spokojeni s poslechovostí rádia Junior?

Obecně jsem spokojen s výkonem Tomáše Vacka jako šéfredaktora stanice, ale samozřejmě si u všech našich digitálních internetových projektů dokážeme představit vyšší poslechovost nebo návštěvnost. U digitálních stanic, ať už jde o Junior, nebo rádio Wave, vyvstává otázka vztahu mezi jejich lineárním vysíláním a pořady distribuovanými on demand formou nebo prostřednictvím podcastů. Intenzivně proto řešíme, do jaké míry by měly tyto stanice lineárně vysílat reálný program a nakolik by měly prosazovat spíše zmiňované alternativní formy distribuce jednotlivých pořadů.

A konkrétně u Junioru se změny projevují jak?

Do jisté míry jsme omezili některé moderované bloky, protože nemá smysl vysílat živě moderovaný blok v době, kdy děti u rádia nejsou. Tyto otázky teď intenzivně řešíme, hodně věcí zkoušíme a interně testujeme a uvidíme, jak do budoucna ovlivní podobu vysílání. Jde samozřejmě i o otázku financí, budoucí dramaturgie a obecně dalšího vývoje posluchačských návyků, ať už se jedná o dětské diváky Junioru, nebo o něco starší posluchače v případě rádia Wave.

České televizi hodně funguje propojení s internetem, úspěchy slavily třeba online adventní kalendáře.

Musím smeknout před Petrem Kolihou, který má Déčko na starosti. Hodně mu pomáhá síla obrazu, protože dnešní dětská populace je na video tvorbě doslova závislá. My se snažíme děti naučit poslouchat audio obsah a přinutit je se na něj soustředit.

V tom ale máte na internetu volné pole působnosti.

To máme, a právě proto si musíme vyhodnotit, nakolik mají naše stanice vysílat klasickou lineární formou a do jaké míry by měly mít spíše podobu internetových projektů fungujících pod naší značkou.

Třeba i ve formě mobilní aplikace.

Přesně tak. Podobné otázky musíme s ohledem na budoucnost intenzivně řešit.

A kromě Junioru se podobné úvahy týkají i rádia Wave?

Samozřejmě. Rádio Wave vysílá od roku 2006 a od původní klasické FM stanice se výrazně posunulo a u svých posluchačů si vybudovalo poměrně výraznou pozici.

I politicky jde o relativně vyhraněnou stanici.

V tomto ohledu pevně věřím, že jde jen o vnější dojem, a že Wave jako stanice zůstává plně objektivní. Musí samozřejmě plnit zákonem dané veřejnoprávní úlohy s důrazem na nestrannost a rozmanitost svého vysílání.

Naposledy byl Wave zmiňován v souvislosti s podporou vyklízeného squatu Klinika.

Situaci jsem pozorně sledoval a chci naše posluchače ujistit, že autoři, zmiňovaní v rámci veřejné diskuse, jsou externími spolupracovníky rádia Wave. Navíc se autorsky podílejí na jednom z nejúspěšnějších pořadů rádia Wave, cyklu Hergot a byl jsem opakovaně ubezpečen, že názory jednotlivých aktérů do vysílání nijak nepronikají. To je z naší strany zcela zásadní požadavek, k jehož plnění jsme zavázáni našim koncesionářům.

Když mluvíme o internetových projektech, jak si vedou online streamy ČRo Jazz a D-dur?

Oba naše specializované hudební streamy prošly v poslední době jistou emancipací a renesancí poté, co do jejich čela nastoupil předchozí šéfredaktor Vltavy Lukáš Hurník. Nechtěl jsem o tak špičkového odborníka přijít a jsem moc rád, že přijal nabídku věnovat se našim digitálním projektům. A asi není náhodou, že za první dvě měření dokázal D-dur dosáhnout na taková čísla, jaká nikdy předtím neměl. Způsob, jakým se D-dur i Jazz pod nynějším vedením Lukáše Hurníka profilují, je podle mě správný. I když se bude vždy jednat o stanice minoritního typu, věřím, že pokud budou dělané poctivě a kvalitně, budou se počty jejich věrných posluchačů nadále zvyšovat.

Nehodilo by se podobné řešení i pro Vltavu, produkovat specializované pořady věnovaná specifickým žánrům?

Právě absenci hlubšího propojení a koordinace hudebního vysílání se stanicemi D-dur a Jazz jsem vytýkal i Petru Fischerovi. Vltavě v poslední době chyběla výrazněji propracovaná hudební dramaturgie, přitom hudba hraje v jejím vysílání podstatnou roli. A nejde jen o klasickou hudbu nebo jazz, za předchozího vedení Vltava vysílala i ethno nebo world music a další žánry. V tomto ohledu má Vltava před sebou ještě hodně práce.

Napadá mě stream mluvené dramatické tvorby… Máte ohromný archiv a o podobné vysílání by určitě byl zájem.

Ad hoc spouštíme vysílání rádia Retro, které několikrát za rok pracuje s vybraným konkrétním tématem. Loni jsme si vyzkoušeli speciál věnovaný mnichovským událostem, roku 1968 a všem velkým osmičkovým výročím. Pro letošní rok plánujeme pro rádio Retro další rémata. Z dlouhodobého hlediska jsou nejúspěšnějším formátem rádia Retro vánoční speciály, kdy můžeme do vysílání zařadit řadu věcí z našeho archívu.

A vyloženě archivní online stream neplánujete?

V posledním čtvrtletí letošního roku chceme spustit nový audioportál pod názvem Můjrozhlas.cz. Troufám si říct, že se v rámci českého internetu bude jednat o největší dostupný zvukový archiv. Jeho prostřednictvím chceme oslovit všechny zájemce o kvalitní rozhlasovou tvorbu. Jeho spuštění by měla podpořit i masivní reklamní kampaň.

A jeho obsah bude přístupný zdarma nebo bude podmíněn přihlášením a případně i nějakou platbou?

Obchodní model zatím připravujeme a nechci proto uvádět bližší podrobnosti. Věřím ale, že většina obsahu bude návštěvníkům dostupná zdarma, hlavně co se týče zpravodajských a publicistických pořadů. U literárně dramatických útvarů jsme ale pochopitelně limitováni autorskými právy a přístup k nim musí být samozřejmě nějakým způsobem podmíněn. V rámci nového projektu chceme zprostředkovat návštěvníkům kompletní nabídku Českého rozhlasu. Navíc disponujeme spoustou dalšího obsahu, který už kvůli časovému odstupu autorským právům nepodléhá. Také tyto archivní pořady chceme zpřístupnit veřejnosti.

Bude chystaný server Můjrozhlas.cz stejně jako zpravodajský portál iRozhlas.cz bez reklam? Veřejnoprávní Český rozhlas využívá pro své internetové projekty univerzitní sítě, která mu komerční aktivity ani neumožňuje…

Chtěl bych se podobným komerčním prvkům určitě vyhnout, z pohledu uživatelů našich webů je vnímám jako rušivý prvek

Co specializované sportovní streamy, o kterých jsme se také bavili v minulém rozhovoru?

Loni jsme odzkoušeli velmi úspěšný olympijský speciál na Radiožurnálu, který považuji za opravdu mimořádný počin. Pro letošní rok plánujeme speciální digitální projekt Radiožurnál Sport, který bude vysílat po dobu mistrovství světa v hokeji na Slovensku. V jeho rámci chceme nabídnout nejen komplet celý servis, všechny zápasy a přímé přenosy z hokejového mistrovství, ale protože bude končit i domácí fotbalová liga a další soutěže, budeme pokrývat i je. Bude se tak jednat o skutečně specifický sportovní kanál fungující pod názvem Radiožurnál Sport.

Předpokládám, že na něj budete odkazovat ve vysílání klasického Radiožurnálu.

Přesně tak. Jejich vysílání bude provázané, jak jsme si už vyzkoušeli v loňském roce. Máme rozjeté i další speciální projekty, které chceme dále posilovat, jako třeba speciální komentář pro zrakově postižené. Už v loňském roce jsme během fotbalových přenosů využili přítomnosti zrakově postižených na stadionu a určili pro ně specifického rozhlasového komentátora. Ten uváděl další detaily a komentoval utkání nad rámec poznámek, které běžně znějí ve vysílání. Poprvé v historii Českého rozhlasu jsme si vyzkoušeli více než dvouhodinový přímý přenos tenisového finále z Australian Open, na kterém kromě famózní Petry Kvitové podal úctyhodný výkon i náš komentátor Jaroslav Plašil. Komentovat pro rozhlas dvě hodiny trvající tenisový přenos bez vystřídání není určitě jednoduché. A v rámci naší sportovní redakce připravujeme i další novinky.

Jaký byl zájem o zmiňovaný olympijský stream?

Obrovský, hlavně díky provázání s klasickým vysíláním. Digitální stanici Český rozhlas Radiožurnál – olympijský speciál si prostřednictvím webových stránek a mobilních aplikací naladilo celkem čtvrt milionu posluchačů.

Neměl takový zájem posluchačů negativní vliv na stabilitu přenosu?

Ne, nic nám nepadalo a to jsme do vysílání zapojili úctyhodné množství platforem. Jen z hlavy mě napadá pražská centrála, pražská studia, studio v Koreji, kde fungovalo hned několik stanovišť, dále olympijské parky v Ostravě a v Brně. Všechna tato místa bylo potřeba propojit vysílacími linkami, které musely fungovat dvacet čtyři hodin denně. Vše jsme několik měsíců předem zkoušeli, aby vše fungovalo tak, jak má.

Jak se daří regionálním stanicím?

Regiony byly vždy jedním z  pilířů veřejnoprávního vysílání.

Kolik procent z celkového výkonu Českého rozhlasu tvoří poslech regionální stanic?

Denní poslechovost regionálních stanic dosahuje 450 tisíc.

To není zanedbatelné číslo.

Není, i když si pamatuji dobu, kdy měly regionální stanice dohromady kolem 650 tisíc posluchačů denně. Osobně mám radost, že se nám podařilo dobudovat kompletní regionální síť, když jsme spustili samostatné studio pro Zlín, Liberec a Karlovy Vary. Regiony, které mi dělají radost, jsou často právě ty menší, jako třeba Pardubice nebo region Střední Čechy. Naopak velkou radost nemám ze stanic, jejichž poslechovost dlouhodobě padá, jako třeba Brno nebo Ostrava. Z mého pohledu se často jedná o stanice, které jen žijí ze své minulosti. Budeme muset přijmout taková opatření, abychom dokázali reagovat na aktuální vývoj ve společnosti a na posluchačské preference obecně.

Dalším výrazným projektem Českého rozhlasu je zpravodajský server iRozhlas. Ze soukromého sektoru zaznívají hlasy, že se jedná o nekalou konkurenci komerčních portálů, a že by se měl veřejnoprávní rozhlas věnovat rozhlasovému vysílání a neprovozovat zpravodajský portál. Ten má navíc i tu výhodu, že na něm není reklama, jak už jsme zmínili v souvislosti s chystaným projektem Můjrozhlas.cz. Jak jste s iRozhlasem spokojený a jaké s ním máte další plány?

Server iRozhlas považuji za integrální součást Českého rozhlasu a nevnímám ho jako samostatný portál.

Ale samostatná internetová redakce funguje.

Ano, ale existuje v rámci zpravodajství celého Českého rozhlasu. Pro mě je internetový portál jen další z možných distribučních cest a platforem, jejichž prostřednictvím distribuujeme obsah, zpracovaný Českým rozhlasem jeho posluchačům, nebo v tomto případě čtenářům. Server iRozhlas je evidentně úspěšným projektem, což je patrné nejen z čísel, které máme k dispozici, ale i z toho, že se na něj zaměřila konkurence, a že Unie vydavatelů nedávno napadla Český rozhlas u Evropské komise. Výrazná část obsahu určeného pro iRozhlas je propojená s klasickým audiovysíláním, s vysíláním Radiožurnálu, Plusu nebo jiných stanic. Také témata, která iRozhlas zpracovává, i když jsou často takzvaně vlastní agendou, jsou vždy provázána i s on-air vysíláním. Proto portál nevnímám jako nějakou nekalou konkurenci, jedná se prostě o další službu, jejímž prostřednictvím se Český rozhlas v dnešní době prezentuje posluchačům. Vysílací zákon z roku 1991 nemohl díky době svého vzniku některé věci obsáhnout, ale to neznamená, že bychom nemohli v jednadvacátém století nosit slušivý frak.

Zmiňoval jste stížnost tuzemské Unie vydavatelů k Evropské komisi. V zahraničí přece veřejnoprávní stanice svoje webové stránky standardně mají?

Ano, mají.

Uvedete nějaký konkrétní zahraniční vzor, na který můžete odkazovat?

Svůj web mají v podstatě všechna veřejnoprávní média, ať už se jedná o rádia nebo televize. Obvykle provozují i nějakou formu zpravodajského serveru, i když samozřejmě v některých zemích platí přísnější pravidla. Podle mých informací se podobná kauza řešila v jedné ze spolkových zemí v Německu, ale v  drtivé většině zemí podobné zpravodajské servery bez problémů fungují. Koneckonců Český rozhlas měl svůj zpravodajský server vždy, jen mu možná z hlediska komunikace nevěnoval takovou pozornost a neměl tak vysokou úroveň, jako dnešní iRozhlas. Svého času existoval iŽurnál, fungovaly Zprávy.rozhlas.cz a nejde tedy o žádnou novinku. Jen jsme celý server pojali mnohem profesionálněji a klademe mnohem větší důraz na jeho kvalitu.

Jak tedy může Unie vydavatelů argumentovat?

Zatím jsem jejich stížnost neviděl, pouze vím, že existuje.

A byla adresována Evropské komisi?

Ano, ale bližší informace bohužel nemám.

Asi rozporovaly případnou veřejnou podporu.

Nejspíš ano. Bude se nejspíš jednat o nedovolenou veřejnou podporu, což je otázka, kterou řešíme s Evropskou komisí i v jiném případě. Nicméně veřejnou službu v oblasti rozhlasového vysílání definuje zákon o Českém rozhlasu jako tvorbu a šíření rozhlasových programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb, takže je dle mého názoru vše v pořádku.

O co mají návštěvníci webu větší zájem, o přepsané texty, nebo o poslech audia?

Vyhrává textová forma, ale pokud posluchače téma zaujme, tak si audio poslechne také, i s ohledem na případné další bonusové materiály. Je jasné, že návštěvníci často nemají čas na poslech půlhodinového pořadu, zatímco text si přečtou rychle.

Jak hodnotíte loňský rok?

Hodnotím ho jako úspěšný už díky zmíněnému zisku historicky maximální poslechovosti. Ale byl to velmi náročný rok, plný osmičkových výročí. Vypořádali jsme se i s velkými výzvami, jako byla prezidentská volba na začátku roku, zimní olympijské hry v Jižní Koreji nebo oslavy 95. výročí Českého rozhlasu.

Projevuje se takto náročný rok i na rozpočtu rozhlasu?

Určitě ano.

Ale při pohledu zvenku vypadá váš rozpočet stále stejně.

Rozpočet je až na nějaké menší zvýšení na straně výnosů nebo nákladů každý rok dost podobný. Ale záleží, jak alokujete potřebné peníze uvnitř rozpočtu. Loňský rok byl náročnější zejména z hlediska prostředků potřebných na marketing a komunikaci, což je dáno zmíněnými velkými projekty.

Letos budou zase devítková výročí…

Samozřejmě chystáme v této souvislosti celou řadu velkých akcí, ať už se jedná o mezinárodní konference s účasti několika opravdu zvučných jmen, nebo třeba specifický projekt, který pracovně nazýváme rozdělená společnost. Takové budou naše programové priority, které chceme sledovat.

Rozdělenou společností odkazujete na současnou situaci?

Ano, přesně tak. Budeme se snažit hledat nejen samotné štěpící linie, ale i příčiny probíhajících rozkolů a existujícího rozdělení společnosti. A nechceme je pouze popisovat, mnohem raději bychom společnost i integrovali a spojovali. Proto chceme nabízet i konkrétní řešení, jak stávající rozdělenost nějak řešit.

Jste hodně aktivní v Evropské vysílací unii EBU, ať už vy osobně, tak rozhlas jako instituce. Co může udělat EBU pro rozhlas a co může udělat rozhlas pro EBU?

Naše členství je pro nás nejvýhodnější asi z hlediska hudební výměny, která má obří rozměry a ve které jsme velmi aktivní. Díky ní můžeme nabízet posluchačům Vltavy nebo rádia Wave spoustu zajímavých počinů.

Ale z hlediska České televize mohl kvůli přechodu některých sportovních práv na Discovery a Eurosport význam EBU upadnout. Z vašeho pohledu tomu tak není?

V oblasti sportovních práv je spolupráce samozřejmě složitější, protože u velkých sportovních podniků panuje velký tlak ohledně jejich umístění na placené platformy. Na druhou stranu ale věřím, že i díky nedávno vytvořené samostatné akciové společnosti v rámci EBU nazvané European Media Services se EBU stane na poli obchodu mnohem aktivnější a některé ztracené pozice získá zase zpátky.

Nebo přejde na menší, ale divácky atraktivní sporty.

Je to možné. Existuje řada projektů, pro které má EBU sportovní práva jednoznačně vyřešená. I proto pro nás znamená velmi výraznou platformu a to nejen z hlediska sportovních práv, ale i zpravodajské a hudební výměny, stejně jako ve sdílení stejných potíží, praktických zkušeností, řešení otázky financování a postavení médií veřejné služby. EBU tak vnímáme jako zastřešující orgán, ve kterém má smysl být aktivní, a troufám si říct, že Český rozhlas je vnímán jako velmi aktivní člen.

Zmínil jste financování. Budete se dále snažit o jejich zvýšení nebo jste spokojeni se současným stavem?

Se současnými čtyřiceti pěti korunami samozřejmě nemohu být spokojen. Jde o stejnou částku jako v roce 2005 a dnes by jejich hodnota byla kvůli inflaci někde úplně jinde. Na druhou stranu ale s potěšením kvituji postoj zákonodárců k novele zákona o DPH, která zatím zachovává výjimku pro Českou televizi i Český rozhlas.

Je jejich rozhodnutí definitivní?

Novelu zákonu o DPH projednával Senát, který ji vrátil sněmovně k jistým změnám, které se ale netýkají výjimky pro Český rozhlas a Českou televizi. Proto předpokládám, že poslanecká sněmovna přijme buď sněmovní, nebo senátní verzi a ve finále nám bude výjimka z DPH zachována na dobu dalších tří let, tedy do roku 2021. To nám umožní využít v našem rozpočtu dalších sto dvacet milionů korun a nevracet je zpět do státní kasy.

Před Vánocemi jste masivně rozšířili pokrytí DAB+ multiplexu a slíbili jste rozšíření do dalších lokalit. Kdy k němu dojde a kde to bude?

Postupujeme podle naší koncepce, kterou jsme prezentovali před třemi lety Radě Českého rozhlasu. Letošní rok jsme zahájili se šedesátiprocentním pokrytím tuzemské populace a rád bych tento rok ukončil s pokrytím ve výši osmdesáti procent. To už bude dost výrazné pokrytí, proto jsme také v závěru loňského roku spustili výraznou kampaň, kterou chceme upozornit na možnosti DAB+ systému. V  kampani chceme pokračovat a vysvětlovat posluchačům, v čem je kouzlo a výhody digitálního rozhlasu.

Která agentura ji připravila?

Dlouhodobě spolupracujeme s Proximity. DAB+ vnímáme jako jednu z dalších těch platforem, na které chceme nabízet náš obsah, je to otázka vlastně i možnosti, jak nabízet další obsah našim posluchačům i s určitými doprovodnými službami. Z našeho pohledu je ale prioritou vůbec vytvořit trh, který zatím pořádně neexistuje. Vyjednáváme proto s výrobci aut, s maloobchodními řetězci a dalšími partnery v zájmu navýšení penetrace DAB+ přijímačů v České republice. Zároveň vyjednávám i s kolegy z privátního sektoru, kde už se nedá říct, že by se všichni unisono bránili digitalizaci jako takové. To už dnes neplatí.

Trh komerčních rádií se za posledních několik let znatelně zkonsolidoval.

Proto také doufám, že by noví vlastníci společnosti Lagardere mohli mít k některým otázkám modernější přístup, než mělo předchozí vedení. Věřím, že budeme moci v některých oblastech spolupracovat a společně prosazovat naše zájmy.

Které oblasti by se měly letos dočkat DAB+ vysílání Českého rozhlasu?

V současné době je v přípravě již fáze třetí, která rozšíří pokrytí signálu do jižních Čech, střední Moravy a do Karlovarského a Zlínského kraje. Pokryt bude také zbývající úsek dálnice D1 mezi Brnem a Ostravou, kde se čeká na dokončení mezinárodních koordinací kmitočtu. Jak už jsem zmínil - na konci roku 2019 předpokládáme dosažení pokrytí ve výši osmdesát procent populace České republiky a výrazné většiny dálnic a hlavních silničních tahů.

Jaký máte pro letošní rok časový plán?

Stejně jako jsme výrazně navýšili pokrytí v závěru loňského roku, obdobně chceme postupovat i letos.

Všechny oblasti najednou na konci roku?

Předpokládám, že spíše postupně. Ale teď se soustředíme spíš na to, ať do konce roku stihneme zkoordinovat potřebné frekvence a připravit vše potřebné.

Jak podpořit penetraci DAB+ přístrojů?

Pro nás klíčový automobilový průmysl, proto intenzivně spolupracujeme se Škodovkou a také s Hyundai. Důležitá je i spolupráce s některými prodejci, na závěr roku se k naší kampani přidala třeba Alza. Řetězec Lidl sám od sebe už několik let nabízí digitální přijímače relativně slušné kvality a vždy se velmi rychle vyprodají. A to mluvíme o přístrojích v  cenové hladině kolem patnácti set korun.

Asi záleží, kolik jich na prodejny objednali.

Když ty pobočky objedete, zjistíte, že rádia jsou opravdu rychle rozprodána. Ale primárním úkolem zůstává přesvědčit širokou veřejnost a vysvětlit jí výhody digitálního vysílání. Proto jsme se rozhodli v horizontu dvou až tří let ukončit vysílání na střední vlně. Vnímáme ji jako dnes už historickou platformu, která je navíc dost drahá. Budeme se snažit postupně přemigrovat ultrakonzervativní posluchače ze  střední vlny na DAB+. Plánujeme řadu osvětových programů, eventů a soutěží. Chceme zůstat v kontaktu s  posluchači, kteří přijdou o příjem našich stanic na střední vlně, zejména co se týče Dvojky.

Co třeba v DAB+ spustit nějakou exkluzivní stanici?

Takový projekt má smysl samozřejmě v momentě, kdy dosáhnete pokrytí aspoň osmdesáti procent populace. Určitě chceme v rámci DAB+ vysílání představit nějaký nový projekt, protože ať už Wave, Junior nebo Jazz a D-dur už nelze vnímat jako nové projekty a navíc nejsou exkluzivně pouze v DAB+. Mám v šuplíku projekt, který pracovně nazývám Český rozhlas Lingua, který by měl jazykově vzdělávat naše posluchače. A podobných nápadu je celá řada a záleží samozřejmě na financích a našich dalších rozvojových plánech.

Licence asi problém nebudou, předpokládám, že v DAB+ funguje jejich přidělení de facto pouze na ohlášku?

Ano, a pak hodně záleží na vytvoření specifických doprovodných služeb. Už před dvěma lety jsme si během atletického mistrovství Evropy Curychu vyzkoušeli, jak vysílání doplnit grafickými prvky s výsledky, startovní listinou a další infografikou, která k podobné události patří. Věřím, že podobné prvky posluchači ocení.

Pokud budou mít odpovídající přijímač.

Dnes už máte grafické rozhraní i u DAB+ přijímačů nainstalovaných v automobilech. Podobný koncept jsme také nedávno využili ve vysílání stanice Regina DAB Praha, u níž mohou posluchači sledovat fotky moderátorů, přečíst si informace o programu, zjistit playlist a další informace.

Jaká je obecně politická vůle, co se týče přechodu na digitální rozhlasové vysílání?

Stále na bodu mrazu, o proto, že zatímco televizní digitalizace je vynucena ze strany Evropské unie, tak rozhlasová digitalizace není takto striktně nastavena. Ale musím říci, že někteří představitelé politické scény už začínají chápat DAB+ jako platformu budoucnosti. Osobně budu chtít o tomto téma jednat jak s vládním zmocněncem pro digitalizaci, tak se zástupci ministerstva průmyslu a obchodu. Primárně ale musíme přesvědčit naše partnery z privátního sektoru, aby rozhlasovou digitalizaci neblokovali a domluvili se s námi na společném postupu.

Předpokládám, že i nadále chce využívat veřejnoprávní DVB-T a DVB-T2 multiplex.

Určitě ano. Počítáme s naší účasti minimálně do doby, dokud nedosáhneme aspoň osmdesátiprocentního DAB+ pokrytí a dokud se výrazně nezvýší penetrace DAB+ přijímačů.

Jaká je zhruba penetrace DAB+ přístrojů?

Nevím, a reálně to neví asi nikdo. Teď rozjíždíme spolupráci s automobilovým průmyslem a maloobchodníky a snad nějaká data v dohledné době získáme.

Jinak by asi muselo proběhnout sčítání lidu s dotazem na vybavení domácnosti.

Jinak se to asi zjistit nedá.

Řekl jste, že dokud nebudete mít osmdesátiprocentní pokrytí DAB+, zůstanete v DVB-T, případně DVB-T2. Znamená to, že v momentě, kdy takového pokrytí dosáhnete, že se z DVB-T sítí stáhnete?

To asi ne, ve hře je více faktorů, kromě pokrytí hlavně zmiňovaná penetrace přístrojů. Dokud si nebudeme jisti, že je jejich penetrace dostatečná, má pro nás smysl zůstat v DVB-T2. Otázkou jsou samozřejmě náklady na souběžné vysílání, ale zatím o neúčasti v DVB-T2 multiplexu neuvažujeme.

Souběžné vysílání v DVB-T a DVB-T2 by měla operátorům proplatit Evropská unie. Nyní tedy o odchodu neuvažujete?

Zatím ne, do budoucna je to samozřejmě otázka. V momentě dalšího rozvoje DAB+ platformy, dostatečné penetrace přijímačů a vytvoření odpovídající rozhlasové nabídky a zahájení spolupráce i s privátními stanicemi by začínal dávat smysl z  DVB-T2 vystoupit. V tuto chvíli to ale určitě není na pořadu dne.

Text: Jan Brychta

Rozhovor vyšel 25. února 2019 na serveru Digizone.cz