Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral chce zvýšit koncesionářský poplatek a od rozhlasové rady čeká doporučení, kde je hranice vulgarity.

Měřili jste si v poslední době důvěryhodnost značky Český rozhlas?

Z dřívějších výzkumů, které provádějí třetí strany, si stojíme velmi dobře. Veřejnoprávní rádia obecně patří k nejdůvěryhodnějším mediatypům v celé Evropě a Česká republika není výjimkou.

A jaká by byla situace v polovině září?

Jsem přesvědčený, že úplně stejná. Český rozhlas je silná a důvěryhodná značka.

Ale když se podíváte do mediálního monitoringu, nejsou to zrovna zprávy, které by důvěru značky posilovaly.

Některé věci nejsou šťastné. Okurková sezona vytvořila negativní „kauzu“ s vysíláním údajných vulgarit na stanici Vltava. Populární samozřejmě není redukce pracovních míst a optimalizace organizační struktury. K tomu se samozřejmě vážou další konotace, protože jde o konkrétní lidi, ale všechno se to snažíme pozitivně vyvážit vlastní prací.

Ještě není čas na krizovou komunikaci?

Chápu, kam míříte, ale o tom, že si Český rozhlas vede velmi dobře, svědčí faktické údaje. Nikdo z mých předchůdců nedosáhl 23,5% podílu na trhu, já ano a na nich se držím. Nikdo nedosáhl toho, že Radiožurnál, zpravodajská stanice, se vrátil zpět na pozici druhé nejposlouchanější stanice vůbec. Neposuzuji úspěšnost instituce mediálními výstupy, ale skrze jasná čísla. A tohle jasná čísla jsou. Historicky máme nejlepší výsledky. Budu neskromný, jsem přesvědčený, že to je i tím, kam rozhlas vedu a že mám kolem sebe schopné lidi v manažerských strukturách.

Na posledním zasedání Rady ČRo se hlasitě řešilo „porno na Vltavě“. Kolega Filip Rožánek upozornil, že proklouzl problém s Jaromírem Ostrým. Dosavadní ředitel ČRo Brno a Zlín si vzal neplacenou dovolenou, aby mohl kandidovat do Senátu. Jiné šéfy regionálních stanic jste už potvrdil, místo v moravském studiu ne. Držíte panu Ostrému místo, kdyby mu to nevyšlo?

Filipův článek jsem četl, ale vidím to jinak. Sám jsem na zasedání v bodě Jmenování regionálních ředitelů zopakoval situaci, jaká je. Záměrně jsem ředitele brněnského a zlínského rozhlasu neřešil, protože je tam do konce září Jaromír Ostrý. Jeho právo je kandidovat za kohokoliv kamkoliv. Nutno dodat, že mě o své kandidatuře informoval až poté, když jsem mu říkal, že s ním počítám. Kdyby situace byla opačná, tedy věděl bych o jeho kandidatuře a pak s ním řešil jeho rozhlasovou budoucnost, byl bych velmi opatrný. Jeho případný návrat do funkce vnímám podle právních analýz i etických pravidel jako velmi problematický. Takže proto jsem Radě ČRo do vedení těchto regionálních studií nikoho nenavrhl a udělám to až na konci října.

Jaromír Ostrý definitivně skončil?

Člověk si musí vybrat, jestli chce být šéfem stanice veřejnoprávního média, nebo se angažovat politicky. A samozřejmě když přijmete kandidaturu a účastníte se předvolební kampaně, vyjadřujete svůj politický názor. Podle kodexu Českého rozhlasu je problém už ve chvíli, kdy vůbec vzniká pochybnost o možném střetu zájmu. S Jaromírem Ostrým jsem mluvil a řekl mu, že kvůli těmto důvodům ho proti původnímu plánu nenavrhnu a s největší pravděpodobností vypíšu výběrové řízení na nového člověka. Jeho návrat do čela Českého rozhlasu Brno si neumím představit.

Když jsme u politiky, sám často říkáte, že politici se na vás neobracejí a nic nechtějí. Vy sám máte u někoho konkrétního zastání?

To by byla cesta do pekel. Nikdo mi nevolá a ani já nepotřebuji nikomu z politiků volat. Samozřejmě přirozeným partnerem je pro mě volební výbor Poslanecké sněmovny nebo mediální komise v Senátu, které moji agendu mají ve své gesci.

Proč se o vás tedy říká, že jste člověkem hnutí ANO?

To se zeptejte těch, kdo to říkají, to je velice jednoduché.

Ptám se na váš komentář.

Jen můžu říct, jak takové nesmyslné zkratky vznikají. Kamarádím se s poslancem Martinem Kolovratníkem, kterého znám od jeho 24 let, do rozhlasu jsem s ním přicházel ve stejnou dobu a máme dlouhou rozhlasovou historii (Kolovratník byl do roku 2013 ředitelem pardubického studia Českého rozhlasu – pozn. red.). Jestli se Martin někdy zmínil o mých kvalitách a z toho se udělá zkratka, že jsem člověkem ANO, tak s tím těžko můžu bojovat. Tuto nálepku odmítám, nejsem člověk žádného hnutí ani politické strany.

Pravidelný kontakt s premiérem Babišem nebo jeho lidmi nemáte?

S panem Babišem jsem se potkal, ještě když byl ministrem financí a řešili jsme výjimku z DPH pro rozhlas. Od té doby jsme se kromě pietního aktu před budovou Českého rozhlasu neviděli. Možná jsme se ještě pozdravili na nějaké společenské události, ale žádné nestandardní kontakty to nejsou.

Máte na Andreje Babiše číslo?

Někde asi ano. Stejně jako na Petra Fialu nebo Miroslava Kalouska. Ale nevoláme si.

Bojujete o to, aby Českému rozhlasu zůstala výjimka z DPH, tedy až 130 milionů korun z rozpočtu. K tomu politickou podporu potřebujete.

Hovoříme s různými poslanci, abychom je přesvědčili, že výjimka z DPH pro Český rozhlas má svůj smysl. Rovnou říkám, že v tomhle je dnes aktivnější ředitel České televize Petr Dvořák, protože pro něj je částka, o kterou můžou přijít (až 400 milionů korun ročně - pozn. red.), větší problém než pro nás. Pro mě osobně je tak důležitější otázka zvýšení rozhlasového poplatku než DPH. O zachování výjimky DPH pro média veřejné služby se ale zasazujeme společně.

Co když o ty peníze skutečně přijdete? Máte krizový plán?

I kdybychom o výjimku z DPH přišli, tak vzhledem k optimalizaci pracovních míst, kterou jsme podstoupili, budeme i tak schopni sestavit vyrovnaný rozpočet.

A co další monetizace obsahu? Pořady nabízíte on-line pro všechny bez ohledu na to, jestli je jejich posluchač koncesionářem, nebo ne.

Díky poctivým posluchačům, kteří rozhlasové poplatky platí, máme možnost rozvíjet například on-line vysílání či podcasty. Z dlouhodobého hlediska to ale udržitelné není. Rozhlas už není jen vysílatel, ale producent obsahu. Zákon o Českém rozhlase je v tomto ohledu zastaralý, mluví jen o vysílání na VKV, na středních a dlouhých vlnách, skoro vůbec nezná nové formáty. A já nechci monetizovat něco, co zákon ani nezná. Kdybychom u on-line obsahu vysílali reklamu nebo sponzoring, tak to může být pochopeno i jako překračování zákona. Nehledě na to, že respektuji duální systém vysílání.

Poplatek chcete zvednout o pět korun za měsíc. Je realistické, aby politici svým voličům takto zvýšili „veřejnoprávní daň“?

Věřím, že ano. Od roku 2005 rozhlasový poplatek činí 45 Kč měsíčně. Když bychom do toho promítli vliv inflace, tak jsme na nějakých 35 korunách za 24 hodin vysílání na více než 20 stanicích Českého rozhlasu. Pět korun navíc domácnostem čáru přes rozpočet neudělá a pro nás by takové navýšení přivedlo do rozpočtu víc peněz, než když zůstane zachovaná výjimka z DPH.

Přitom klesá množství nových rozhlasových přijímačů a předpokládám, že situace pro vás nebude lepší.

To taky musíme řešit, protože zákon považuje za rozhlasový přijímač věc, která mizí a pravděpodobně bude mizet dál. Naopak se nyní stávají přijímačem spotřebiče, o kterých se v minulosti ani neuvažovalo, mobilní telefony, tablety, chytré televize, narůstá poslech přes aplikace. Ještě v době svého mandátu bych o tom rád otevřel debatu.

A jak je přes to možné, že se vám daří navyšovat příjmy z rozhlasového poplatku?

Je to dáno konjunkturou. U fyzických osob je platební morálka velmi dobrá, a možný výpadek tisíců posluchačů za rok nahrazují právnické osoby, jako jsou například leasingové společnosti. Dnes stoupá prodej aut a firmy z jejich přijímačů musí odvádět rozhlasový poplatek.

Sám jste na začátku našeho rozhovoru zmínil propouštění v Českém rozhlase. Už jste schválil seznam lidí, kteří končí?

Ne, to je plně v kompetenci personální šéfky, ekonomického ředitele a šéfů jednotlivých divizí.

Kolik teď bude na trhu volných novinářů z Českého rozhlasu?

V celém rozhlasu jsme redukovali 116 míst, z nich bylo asi 30 míst dlouhodobě neobsazených, jsou tam i lidé na termínovaných smlouvách nebo lidé v důchodovém věku, kteří se rozhodli odejít sami. Reálných lidí v produktivním věku je asi 60, přímo ve zpravodajství patnáct, ale často produkční, provozně-programoví pracovníci, technici z výroby, dramaturgové. Klasičtí novináři ne.

Jaká je po propouštění nálada v domě?

Všichni mí předchůdci mluvili o tom, jak je potřeba zredukovat počet pracovních míst, že Český rozhlas je přezaměstnaný. Mluvili o tom, ale nikdo to neudělal. Já jsem se k tomu rozhodl vlivem okolností. Není možné riskovat nedostatek financí v rozpočtu na příští rok. Pro optimalizaci pracovních míst hovořila i doba konjunktury s nízkou nezaměstnaností. Produktivní lidé mají možnost si práci sehnat. Je to pro mě manažerská záležitost, žádná krize. Rušíme osm procent pracovních míst v podniku, který má skoro 1600 zaměstnanců.

Svůj krok jste obhajoval tím, že chcete přidat peníze lidem, kteří zůstanou.

Mimo jiné. Hlavně potřebujeme zefektivnit pracovní a řídící procesy uvnitř Českého rozhlasu.

Je Český rozhlas na mediálním trhu konkurenceschopný? Kolik dnes bere zpravodajský editor a kolik má mít v budoucnu?

Editor v newsroomu nebo na zpravodajských stanicích bude mít plat srovnatelný s privátním sektorem. Je to velká odpovědnost. U nezpravodajských stanic je editorský plat nižší. Průměrná mzda v Českém rozhlase je 37 tisíc korun, ale částky kolísají podle jednotlivých stanic. Jsou tady rozdíly, které se mi nelíbí - lidé, kteří jsou v rozhlase léta a ke svému platu se dopracovali postupně, a lidé, kteří v posledních letech přišli z privátního sektoru, jež jsme potřebovali a kteří jsou zvyklí na jiné platy. Tam se nůžky rozevírají, a to i u editorů. Jsou tady lidé, kteří mají plat srovnatelný s privátní sférou, ale také lidé, třeba z nových médií, kteří u nás nastoupí, hodně věcí se naučí, ale nakonec odjedou, protože jsou přeplaceni konkurencí. Proto chci v příštím roce udělat revizi odměňovacího systému.

Na posledním zasedání Rady ČRo jste taky představil rozvojový plán, ve kterém uvažujete o tom, že k sobě pustíte mediálku. Proč?

To je věc, kterou chceme pořádně analyzovat v příštím roce. V minulosti jsme zažili obě řešení, sám jsem v rozhlase řídil obchod, když jsme měli agenturu Mediamaster. Teď reklamu a sponzoring prodáváme in-house. Pakliže tento prostor prodáme, tak chci, aby výnosy rostly. Musíme si říct, jestli máme na to, aby růst byl realizován prostřednictvím našich lidí, nebo změnou systému skrze mediální agenturu. Teď do nového roku vstupujeme s in-house řešením a budoucnost je pro mě padesát na padesát.

O jaký balík peněz jde?

Vlastními silami jsme schopni přinést do rozpočtu každý rok zhruba 40 milionů korun. V celkovém rozpočtu Českého rozhlasu to není rozhodující částka, ale chci se podívat i na to, jestli nás náklady na obchodní tým nestojí víc, než přinese zpátky. Jestli bychom vlastně neušetřili, kdybychom reklamu prodávali prostřednictvím mediální agentury.

Ještě se chci vrátit k současnému mediálnímu obrazu Českého rozhlasu. Největší pozornost si získal větou: „provokující penis, který mu zrovna teď trčel nad koulemi drze jako vykřičník“. Citace z knihy Linie krásy zazněla v dopoledním vysílání Vltavy a zabývala se jí Rada ČRo, podle které jste porušili zákon. Jaká je to pro vás jako ředitele zpráva? Nebo je to varování?

Zrovna před chvílí jsme se o tom bavili s šéfredaktorem Vltavy Petrem Fischerem – jak vnímat zákon 231 o rozhlasovém vysílání v případě uměleckých děl. Jak se stavět k vysílání soudobé literatury, která užívá drsný jazyk a reflektuje, jak se společnost vyjadřuje. V tom si můžeme naběhnout vždycky, a proto mě mrzí, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) tenhle případ takzvaného porna odložila. Byl bych naopak rád, kdyby to řešila a dala nám do budoucna nějaké vodítko, jak se k tomu postavit. Už před půl rokem jsem napsal předsedovi rady panu Krejčímu dopis, ve kterém jsem ho požádal o seminář. Na jednu stranu nemůžeme ve vysílání ignorovat velkou část literatury, která nemusí mít jemný slovník, na druhou stranu nechceme porušovat zákon.

Takže čekáte na RRTV, která vám dá razítko „můžete, nesmíte“?

To zase ne, ale rada dbá na dodržování zákona a je autoritou. Proto jsem čekal, že nám pomůže a dá vodítko. Zatím to řešíme uvnitř Českého rozhlasu. Domluvili jsme se, že když bychom nasadili pořad s kontroverzním slovníkem, bude se to dít po dohodě šéfredaktora stanice a programového ředitele tak, abychom pořad mohli jasně označit.

Vysílací rada se „pornem na Vltavě“ nakonec nezabývala, ale pár dní předtím se na tom docela povozila Rada ČRo. Její zasedání mi připomínal dadaistický kabaret, jak jste ho prožíval vy?

Sám jsem členům rady říkal, že bych označení jako „pornografie“ nebo „drsné maso“ nepoužil. Neodvysílali jsme také nic, co by mohlo narušit mravní vývoj dítěte. Rada ČRo jednala na popud posluchačů, to je její právo a povinnost, ale na zasedání to byla marginálie. Rozlišil bych proto mezi stanoviskem rady jako celku a vyjádřením jejích jednotlivých členů, kteří můžou mít různé názory. Myslím, že kdyby neexistoval článek radního Kňourka (jeho komentář pro Parlamentní listy v červenci 2018 – pozn. red.), tak by taková diskuze vůbec nevznikla. Má své osobní právo tyto své názory říkat a zveřejňovat je, pro mě je ale směrodatný konečný hlas Rady ČRo.

Rozovor byl zveřejněn 17. září 2018 v časopisu Marketing & Media

Text: Adolf Lacina

Foto: Tomáš Nosil