Truth & Power, to je název dnešní konference, kterou má tu čest Český rozhlas pořádat společně s BBC. Domnívám se, že pro tuto akci nemohl být vybrán název výstižnější a lepší, tedy takový, který by lépe charakterizoval úlohu veřejnoprávních médií v dnešním světě.

V souvislosti s veřejnoprávními médii jsou vždy spojována slova, jako je vyváženost, a objektivita. Z nich je zejména objektivita těžko uchopitelným měřítkem a hodnotou, kterou je těžké charakterizovat, změřit a naplnit. Naopak to, co je dobře uchopitelné a co by mělo být vlastní všem veřejnoprávním médiím, je pravda. Pravda je jasná hodnota, vždy vyjde najevo, je v ní síla a díky jsou nezanedbatelnou demokratickou silou i všechna vyspělá média veřejné služby.

Pravda je naší nejsilnější stránkou, se kterou bychom měli důsledně pracovat, jakkoli může být někdy nepříjemná či kontroverzní. Právě to, že svým posluchačům či divákům říkáme vždy pravdu, nás odlišuje od bezbřehého světa internetu – od všech možných sociálních sítí až po různé rádoby zpravodajské servery.

Dovolte mi nyní malou historickou vsuvku.  Dne 14. listopadu 1922 začala z Londýna pravidelně vysílat BBC, nejstarší národní vysílací organizace na světě. O pouhého půlroku později, 18. května 1923, se k ní jako druhá na světě a první na evropském kontinentu přidala stanice Radiojournal, dnešní Český rozhlas.

Před 95 lety, 18. května 1923, se z tehdy jediného rozhlasového přijímače v biografu Sanssouci v Praze ozvalo rozhlasového vysílání. Ze skromných začátků s jedním mikrofonem a studiem ve stanu vypůjčeném od skautů se z Českého rozhlasu stala sebevědomá a moderní veřejnoprávní instituce.

V průběhu celého 20. století měl Český rozhlas možnost být součástí všech velkých historických změn, kterými si naše země v uplynulých bezmála sto letech prošla, ba co víc – Český rozhlas byl přímo účastníkem moderních dějin České republiky.

Prvním významným a vypjatým okamžikem byla bitva o rozhlas, kterou svedli čeští vlastenci v květnu 1945. Český rozhlas tehdy vyslal signál k zahájení pražského povstání proti německým okupantům, o jeho budovu se posléze sváděly urputné boje a mnoho Čechů při obraně rozhlasu položilo svůj život.

Letos v srpnu uplyne 50 let od dalšího podobného okamžiku. I události ze srpna 1968, kdy do tehdejší Československé republiky vpadly vojska Varšavské smlouvy, totiž daly znovu vyniknout důležitosti svobodných médií jako symbolu něčeho, za co stojí bojovat. I tehdy při obraně rozhlasu umírali lidé i tehdy z rozhlasového éteru zněly navzdory střelbě v nebližším okolí pravdivé a necenzurované informace. Český rozhlas si proto letos toto výročí připomene jak ve svém programu, tak i vzpomínkovým pietním aktem, velkým koncertem na pražském Václavském náměstí, odbornými konferencemi či přednáškami.

Půl století, které uplynulo od bouřlivého roku 1968, činí jeho odkaz mnohem zřetelnější právě proto, že byl nejednou konfrontován s naší žitou zkušeností – zkrátka, byl ověřen dobou. Dodnes zcela nevyvětral tísnivý pocit nesvobody, který náš národ zažíval 20 let před Pražským jarem a 20 let po něm. Většině z nás zůstala schopnost jemného rozlišování mezi svobodou a jejím opakem. Nikoli náhodou náš první porevoluční prezident Václav Havel ve svém historickém projevu v americkém Kongresu vypíchl právě tuto vlastnost jako náš vklad do souboru demokratických hodnot. Řekl zhruba toto: „Nepřicházíme jako prosebníci. Nabízíme vám naši ojedinělou zkušenost – zkušenost života v nesvobodě vykoupenou čtyřiceti lety komunistické totality.“ Právě ona zkušenost nám zajišťuje značnou imunitu proti rozličným bludům sociálního inženýrství.

Dnes Český rozhlas naštěstí podobně dramatické chvíle neprožívá a věřím, že již ani prožívat nebude. Stále však vnímá své poslání, které mu předurčila mimo jiné i historie a vývoj ve společnosti. Český rozhlas tak plní odpovědně svou veřejnoprávní roli, zároveň si však podržuje mnohá specifika. I proto má v České republice svůj logický a jednoznačný význam to, že Český rozhlas a Česká televize stojí samostatně vedle sebe jako dva suverénní a svrchované mediální domy. Každý z nich s jinými tradicemi, s jiným vývojem. Tento veřejnoprávní model je pro Českou republiku ideální, má svou nezpochybnitelnou logiku i opodstatnění a zajišťuje nejlépe budoucnost a zdravý rozvoj veřejnoprávního vysílání v naší zemi.

Pro Český rozhlas jsou priority v jeho vysílání a dalším rozvoji stanoveny naprosto jasně. Jedním z nejvýznamnějších strategických cílů je digitalizace rozhlasového vysílání v České republice. Je pro nás nesmírně důležité, abychom posluchačům přinášeli vysílání, které bude kvalitní, bez výpadků, abychom jim mohli nabídnout další a rozšířené multimediální obsahy, které jsou pro budoucnost rozhlasu klíčové. Český rozhlas je přirozeným lídrem digitalizace v České republice a tím, kdo rozvíjí moderní technologie rozhlasového vysílání. Digitalizace je také jedním z prostředků, jak k přijímačům přilákat nové publikum a poskytnout jim bohatší programovou nabídku.

Když odbočím, tak právě program je to, co naše posluchač zajímá nejvíce. Český rozhlas se snaží pracovat s mladými a nadějnými autory a interprety, nabízí nové formáty, sleduje pozorně programové trendy a přetváří je pro svoje potřeby. Velký důraz klademe na vlastní rozhlasovou tvorbu a její rozvoj.

V současné době je vysíláním DAB+ pokryto bezmála 40 % obyvatel České republiky, celých 50 % má pak přístup k obsahu přes další digitální sítě. Další rozšiřování dostupnosti digitálního vysílání patří k jedné z našich priorit. Jediné, co brzdí naši snahu, je absence politického rozhodnutí, které je nutné jak pro stanovení termínu vypnutí analogového signálu, tak pro financování souběhu analogového a digitálního vysílání.

Závěrem mi dovolte deklarovat, že Český rozhlas je hrdý na to, že je platným členem EBU. Těší nás, že se můžeme podílet na rozvoji veřejnoprávního vysílání nejen doma v České republice, ale i v celé Evropě. Řada projektů EBU pro nás byla a je výzvou, dokázali jsme je však zároveň obohatit o naše národní specifika, vtisknout jim novou podobu a posunout dál.

Role veřejnoprávních médií je v dnešní době a v dnešním světě zcela nezastupitelná. Jsem o tom pevně přesvědčený. Vyspělá Evropa byla a je vystavěna na tradičních demokratických hodnotách a svobodách. A právě k jednomu z jejich stavebních kamenů, na kterých stojí, patří zcela neoddiskutovatelně takové veřejnoprávní médium, které je zcela nezávislé a nikým a ničím neovlivnitelné.

Význam médií veřejné služby, které dobře plní své poslání, obecně nabývá na významu a aktuálnosti. Současný svět opět v současné době rozděluje řada konfliktů a krizí, které přesahují regionální měřítko a stávají se globálním problémem. Proto vnímám naši veřejnoprávní úlohu a službu společnosti jako čím dále tím důležitější a naléhavější. My, jako zástupci evropských vysílatelů, jsme garanti toho, že naše mediální domy zůstanou právě jedním z oněch pilířů demokracie. Zároveň je naší povinností médium veřejné služby dále rozvíjet, zlepšovat jeho program, sledovat nejnovější trendy a technologie. Přinášet posluchačům kvalitní informace, kulturu, vzdělání i zábavu.

Vážené dámy, vážení pánové, je pro mě velkou ctí zahajovat dnešní konferenci Truth and Power. Věřím, že pro vás budou všechny panelové diskuse zajímavé a přinesou vám řadu zajímavých pohledů na danou problematiku. Rád bych na tomto místě poděkoval kolegům z BBC za uspořádání a organizaci konference, jmenovitě pak můj dík patří panu Grahamu Ellisovi, zástupci ředitele BBC Radio. Stejně tak děkuji panu velvyslanci Liboru Sečkovi za skvělý nápad tuto konferenci uspořádat a také za podporu celé akce.

Předneseno jako projev u příležitosti mediální konference pořádané Českým rozhlasem a BBC - Londýn, 19. 6. 2018.